Tak kam? Den, kdy jste vizuálně zahlceni prací, argumenty jsou vyčerpány a já potřebuji klid. Nejlépe i vizuální klid, ale chci vidět Lustr Festival. A když už budu v Holešovické tržnici, tak chci vidět i Trafo Galerii, že! Samozřejmě chci si taky zaběhat, a to nejvíc (ale po nemoci se musím šetřit, což moc neumím, ale učím se).
Takže jaký byl Lustr? Asi takto: nebylo tam nic, co by mě nadchlo. Barvičky fajn, risotisk všude, ale nic sakra nového. Chtělo by to nějakou větší interakci s technologií, nějaký pokrok. Spoléhala jsem tedy na Trafo Galerii, a tam jsem byla spokojená. Vizuálně i obsahově – krása.
Další část toho, že chci všechno, byl běh. Běh mě uklidňuje, vrací mě do přítomnosti a dává mi nadhled. Ano, ano. Velká přítomnost v podobě deště a samomluva: „To sis to teda naplánovala, že! Když je největší chcanec (myšleno déšť), tak běžíš. To chceš být zase nemocná?“ Ale to je ta svoboda – že i přes to všechno si jdu běžet. No jo, tak prší, ale byla jsem šťastná.
(Poznámka: Nevím, zda vám tyto články mají něco přinést, a nějak je mi to jedno. Nemám žádnou definovanou pózu, jsem upřímná a seru na statusy. Nemusíte si číst nic z toho, co tady píšu, že 🙂 )
