Letos jsem závod Kladno 24 hod šla zkusit s vědomím toho, že tělo je po MUM unavené. Nohy by běžely, ale spánek chyběl, letos tedy jen 113km / 100 km pod 12h (aspoň to). Ještě jsem zde dala dvě tabulky (nevím nakolik jsou přesné), ale dle jedné na běhej.com jsem letos odběhla svůj 50 maraton (počítáno od roku 2019), nevím zda se tato kulatina slaví. Další tabulka německá, která ukazuje ultra závody těch je jen 17.
Je to sakra dost. Není normální to běhat. Ale čí je to optika? Co je vlastně normální? Vždy, když se dostanu k tomu, abych napsala o tom, jaké to je uběhnout celý Moravský ultramaraton, slova se nějak vytratí. Příběh a cesta k sedmi maratonům v sedmi dnech jsou dlouhé. Zpětně si to uvědomuji stále víc a intenzivněji. Běh je pro mě terapie. A nejen běh — i klasická terapie nebo terapie v Psyon jsou součástí tohoto příběhu a této cesty. Není lehké ten příběh psát. Možná ho sem brzy začnu postupně vypisovat. Teď mě ale čeká další šílenost — 24hodinovka v Kladně. A po tomto závodě už se vrátím ke svému přeběhu. Možná až přeběh ČR dokončím, dostanu odvahu se rozepsat víc. Možná…
Tady na IG reel z MUM.
A letos jsem k MUM dělala grafiku (o to víc jsem to chtěla zvládnout)
Třetí průzkum byl původně plánovaný až do Písku, ale nepodařilo se mi urvat víc času od práce a část této trasy byla navíc hodně o asfaltu. Průzkum vedl z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou, cca 32 km. Ráno vstávat ve 4.30, jít na vlak a pak rozumně doběhnout do Týna a vrátit se zpět do Prahy.
Přiznám se, že si běh více užiji o víkendu (klienti mají naštěstí také víkend), ale i zkouška běhu během týdne byla fajn. Krásné vytržení z konceptu pracovního dne. Zhodnocení průzkumu III? Byl krásný. Louka plná kopretin, nádhera.
Co jediné neustále ladím, je běžecký batoh. Je vždy těžký, i když se snažím brát s sebou minimum věcí. Nejtěžší je voda a taky ten detail, že někdy vlastně nevím, kde skončím. A to je můj problém.
Nechávám si volnost a nechci běžet pod tlakem.
Z nejjižnějšího bodu Česka až na ten nejsevernější.
Proč? Protože mi to vnitřně dává smysl. Každý průzkum trasy, který teď dělám, mě v tom jen utvrzuje.
Možná ten jediný a nejdůležitější důvod, proč jsem se rozhodla přeběhnout ČR, je ten, že chci a že můžu. Nic jiného.
Ano, běžím sama. Je náročné to naplánovat – práce, syn a také doprava. Nikdy není nic stoprocentní, a tak by bylo složité plánovat ještě dalšího spoluběžce. Budu ale ráda, když se někdo přidá alespoň na pár kilometrů.
Tato cesta není žádný výkon ani pokus o rekord. Není o překonávání ostatních ani o číslech. Je o tom, že někdy stačí jen být. Běžet. Nebo na chvíli jít. Vnímat prostor, přírodu, lidi, cesty i celou krajinu. Pokaždé, když dokončím jeden průzkum trasy, řeknu si: „Skvělé, jsi zase o kousek blíž sobě.“
Možná právě o tom tenhle přeběh je.
První průzkum ZDE (Vyšší Brod (doběhnutí na – nejjižnější bod ČR, zpět přes Brod do Českého Krumlova)
Druhý průzkum ZDE (Český Krumlov – České Budějovice)
(plán) Třetí průzkum ( České Budějovice – Týn nad Vltavou – Písek a nebo ještě dál ) (69 km)
(plán) Čtvrtý průzkum ( Písek (asi) – Černošice – Praha (Vokovice) (133 km)
(plán) Pátý průzkum (Praha-Vokovice – Nejsevernější bod ČR (nejdelší část 167 km )
Současné výběhy nejsou samotným přeběhem. Jsou to průzkumy trasy nanečisto. Poznávám krajinu, ověřuji si jednotlivé úseky a skládám si celou cestu postupně dohromady. Až se naskytne několik dní volna v kuse, pravděpodobně čtyři, vyrazím na skutečný přeběh a spojím všechny tyto části do jedné souvislé cesty z nejjižnějšího bodu Česka až na ten nejsevernější.
Celá cesta z nejjižnějšího bodu na nejsevernější bod ČR je dlouhá cca 444 km +- nějaké km. Může to být kratší, ale odbočka je do Týna nad Vltavou.
Trh s nezaměnitelnými tokeny (NFT) byl svědkem explozivního růstu, po kterém v posledních několika letech následovaly výrazné poklesy. (citace zde)
Vytvořila jsem několik NFT / tedy digitální obrazy (nezaměnitelné tokeny), které mají i tu haptickou stránku a tedy lze je i fyzicky vystavit ve svém bytě, galerii. Určitě celý proces, jak vůbec vstoupit do této sekce a jak vůbec si vytvořit účet na OpenSea nebo Rarible byla zklušenost. A je NFT mrtvé má budoucnost? Uvidíme!
2. 11. 2024 / Poprvé 12 hodin na ovále, ta představa byla šílená, ale chtěla jsem zase o další „krok“ se posunout dál. Podařilo se mě naběhat 105 km, cíl byl aspoň 110 km. Tak tedy příště, že. Jsem moc vděčná za podporu od ❤️ a taky od dalších běžců co třeba přijeli jen dělat support jiným. Nohy další den bolely jinak než z terénu nebo asfaltu, taky zajímavé zjištění. Stále je dost věcí co je potřeba vyladit ve stylu běhu, budu dál ladit a ladit.
Taková malá větší radost, konečně, konečně je tady pečlivě připravená soutěž na jednotnou vizuální identitu České Republiky. Dlouhou dobu jsem se tímto tématem zabývala např. zde ukázka pár přednášek k tomu udělala a díky DesignMixer a nadšení Karla Drašnara a xxx dalším lidem se to celé posunulo do formy soutěže https://mzv.gov.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/tiskove_zpravy/cesko_zahajuje_soutez_na_jednotny.html
Díky, díky a nyní začne to ještě zajímavější 🙂 kdo nebo jaký tým to vyhraje, ale věřím, že to dopadne skvěle.
Pomalu vyhodnocuji svůj (nejen) běžecký rok a dívám se na aplikaci, která krásně ukazuje puntíkama dny, které jsem běžela, vizuálně to vypadá krásně. Kolik km letos naběhám, uvidíme 🙂
Tento obrázek je součást mé mentální přípravy na závod 12h na ovále, cíl uběhnout 110 km. Přiznávám, že na ovále jsem nikdy neběžela 12h ani 24h, ty jsem vždy běžela na 1km nebo 3km okruhu v terénu a to je rozdíl. Co to udělá s hlavou netuším :), ale musím to vyzkoušet. Zde odkaz 🙂
Někdy je těžké si přiznat, že bych měla být na sebe hrdá co vše jsem zvládla a nesrovnávat se … Být tzv. máma samoživitelka, být osvč, vychovávat syna, tak aby byl šťastný, zvládnout jeho pubertu.
Měla bych si sepsat seznam a vidět to před sebou když pochybuji. Pořád mám pocit, že je toho málo, ale není, vůbec není ! Jen stačí překřičet tzv. vnitřního – imposter.
(je to jak s během, vše se musí trénovat, bohužel … )
