Přeběh ČR, Protože chci a můžu

Posted on by Věra Marešová

Z nejjižnějšího bodu Česka až na ten nejsevernější.

Proč? Protože mi to vnitřně dává smysl. Každý průzkum trasy, který teď dělám, mě v tom jen utvrzuje.

Možná ten jediný a nejdůležitější důvod, proč jsem se rozhodla přeběhnout ČR, je ten, že chci a že můžu. Nic jiného.

Ano, běžím sama. Je náročné to naplánovat – práce, syn a také doprava. Nikdy není nic stoprocentní, a tak by bylo složité plánovat ještě dalšího spoluběžce. Budu ale ráda, když se někdo přidá alespoň na pár kilometrů.

Tato cesta není žádný výkon ani pokus o rekord. Není o překonávání ostatních ani o číslech. Je o tom, že někdy stačí jen být. Běžet. Nebo na chvíli jít. Vnímat prostor, přírodu, lidi, cesty i celou krajinu. Pokaždé, když dokončím jeden průzkum trasy, řeknu si: „Skvělé, jsi zase o kousek blíž sobě.“

Možná právě o tom tenhle přeběh je.

První průzkum ZDE (Vyšší Brod (doběhnutí na – nejjižnější bod ČR, zpět přes Brod do Českého Krumlova)

Druhý průzkum ZDE (Český Krumlov – České Budějovice)

(plán) Třetí průzkum ( České Budějovice – Týn nad Vltavou – Písek a nebo ještě dál ) (69 km)

(plán) Čtvrtý průzkum ( Písek (asi) – Černošice – Praha (Vokovice) (133 km)

(plán) Pátý průzkum (Praha-Vokovice – Nejsevernější bod ČR (nejdelší část 167 km )

Současné výběhy nejsou samotným přeběhem. Jsou to průzkumy trasy nanečisto. Poznávám krajinu, ověřuji si jednotlivé úseky a skládám si celou cestu postupně dohromady. Až se naskytne několik dní volna v kuse, pravděpodobně čtyři, vyrazím na skutečný přeběh a spojím všechny tyto části do jedné souvislé cesty z nejjižnějšího bodu Česka až na ten nejsevernější.

Celá cesta z nejjižnějšího bodu na nejsevernější bod ČR je dlouhá cca 444 km +- nějaké km. Může to být kratší, ale odbočka je do Týna nad Vltavou.


Poprvé / Plzeň 12 hodin na ovále

Posted on by Věra Marešová

2. 11. 2024 / Poprvé 12 hodin na ovále, ta představa byla šílená, ale chtěla jsem zase o další „krok“ se posunout dál. Podařilo se mě naběhat 105 km, cíl byl aspoň 110 km. Tak tedy příště, že. Jsem moc vděčná za podporu od ❤️ a taky od dalších běžců co třeba přijeli jen dělat support jiným. Nohy další den bolely jinak než z terénu nebo asfaltu, taky zajímavé zjištění. Stále je dost věcí co je potřeba vyladit ve stylu běhu, budu dál ladit a ladit.


12h na oválu

Posted on by Věra Marešová

Pomalu vyhodnocuji svůj (nejen) běžecký rok a dívám se na aplikaci, která krásně ukazuje puntíkama dny, které jsem běžela, vizuálně to vypadá krásně. Kolik km letos naběhám, uvidíme 🙂

Tento obrázek je součást mé mentální přípravy na závod 12h na ovále, cíl uběhnout 110 km. Přiznávám, že na ovále jsem nikdy neběžela 12h ani 24h, ty jsem vždy běžela na 1km nebo 3km okruhu v terénu a to je rozdíl. Co to udělá s hlavou netuším :), ale musím to vyzkoušet. Zde odkaz 🙂


Rovnováha

Posted on by Věra Marešová

Děkuji, že vznikl film Identita, a také za možnost po dlouhé době opět vidět spoustu známých a aspoň si říct „ahoj“ a zeptat se, jak se máme atd. Je to jiný svět – ten grafický, ten pracovní, někdy jdoucí po povrchu, zatímco hloubku si chráníme v konverzaci (tak to cítím já…).

Bylo potřeba něco vyvážit, a proto opět sobotní běh v naprosté přítomnosti – v bahně a lehkém mrholení. Doběh do Řeže a objevení krásného nového graffiti na nádraží byla krásná „art“ třešnička na pomyslném dortíku sobotního běhu – s názvem „Rovnováha“.

(v ON botech mít bahno je hnus, ale stále na obláčkách, že …)

– rovnice čím více km uběhnu tím se cítím líp, Ale …


Běchovice o (2min) více …

Posted on by Věra Marešová

Poprvé jsem běžela Běchovice a musím je běžet i podruhé, protože jsem si nesplnila svůj čas. Cíl byl uběhnout (pro mě) neznámou 10 km trať za 45 minut. Problém je, že moc netrénuji na rychlost (přijmout slovo „trénink“ mi dělalo problém, protože já přece „jen“ běhám). Ponaučení tedy je, lépe se domluvit se supportem, aby na mě v kopečku (tzv. hrdlořezák) zařval „ať běžím“ a podobné výrazy. A samozřejmě také zapracovat na rychlosti, především na intervalech (ale já jsem více tzv. vytrvalec a mám v hlavě nastaveno, to, že musí běžet ještě třeba dalších 80km :), a Sorokin nejsem). Bohužel jsem v průběhu roku trochu zanedbávala regeneraci, a to se někde projevilo.

(čas: 00:47:00, čas čipovy: 00:46:54)

A ještě k Běchovicím – ano, bylo tam opravdu hodně lidí, ale pořád tam bylo víc běžců než tzv. „instantních běžců“. ( ale pořád lepší když se lidi nějak hýbou, že …)

Běchovice závod:

Základní informace o závodu

  • Ročník: 128. (poprvé se závod konal 28. května 1897)
  • Datum: neděle 29. září 2024
  • Ocenění ČAS: Oficiální mistrovství ČR v silničním běhu na 10 km
  • Ocenění World Athletics: Heritage Plaque
  • Kategorie: mistrovské (ženy, muži, junioři, juniorky), příchozí (ženy, muži),
  • Pořadatel: Sdružení závodů Běchovice (Český atletický svaz, PSK Olymp, Sokol Běchovice)


Art and run ( chci vše …)

Posted on by Věra Marešová

Trafo Gallery

Tak kam? Den, kdy jste vizuálně zahlceni prací, argumenty jsou vyčerpány a já potřebuji klid. Nejlépe i vizuální klid, ale chci vidět Lustr Festival. A když už budu v Holešovické tržnici, tak chci vidět i Trafo Galerii, že! Samozřejmě chci si taky zaběhat, a to nejvíc (ale po nemoci se musím šetřit, což moc neumím, ale učím se).

Takže jaký byl Lustr? Asi takto: nebylo tam nic, co by mě nadchlo. Barvičky fajn, risotisk všude, ale nic sakra nového. Chtělo by to nějakou větší interakci s technologií, nějaký pokrok. Spoléhala jsem tedy na Trafo Galerii, a tam jsem byla spokojená. Vizuálně i obsahově – krása.

Další část toho, že chci všechno, byl běh. Běh mě uklidňuje, vrací mě do přítomnosti a dává mi nadhled. Ano, ano. Velká přítomnost v podobě deště a samomluva: „To sis to teda naplánovala, že! Když je největší chcanec (myšleno déšť), tak běžíš. To chceš být zase nemocná?“ Ale to je ta svoboda – že i přes to všechno si jdu běžet. No jo, tak prší, ale byla jsem šťastná.

(Poznámka: Nevím, zda vám tyto články mají něco přinést, a nějak je mi to jedno. Nemám žádnou definovanou pózu, jsem upřímná a seru na statusy. Nemusíte si číst nic z toho, co tady píšu, že 🙂 )