Je to sakra dost. Není normální to běhat. Ale čí je to optika? Co je vlastně normální? Vždy, když se dostanu k tomu, abych napsala o tom, jaké to je uběhnout celý Moravský ultramaraton, slova se nějak vytratí. Příběh a cesta k sedmi maratonům v sedmi dnech jsou dlouhé. Zpětně si to uvědomuji stále víc a intenzivněji. Běh je pro mě terapie. A nejen běh — i klasická terapie nebo terapie v Psyon jsou součástí tohoto příběhu a této cesty. Není lehké ten příběh psát. Možná ho sem brzy začnu postupně vypisovat. Teď mě ale čeká další šílenost — 24hodinovka v Kladně. A po tomto závodě už se vrátím ke svému přeběhu. Možná až přeběh ČR dokončím, dostanu odvahu se rozepsat víc. Možná…
Třetí průzkum byl původně plánovaný až do Písku, ale nepodařilo se mi urvat víc času od práce a část této trasy byla navíc hodně o asfaltu. Průzkum vedl z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou, cca 32 km. Ráno vstávat ve 4.30, jít na vlak a pak rozumně doběhnout do Týna a vrátit se zpět do Prahy.
Přiznám se, že si běh více užiji o víkendu (klienti mají naštěstí také víkend), ale i zkouška běhu během týdne byla fajn. Krásné vytržení z konceptu pracovního dne. Zhodnocení průzkumu III? Byl krásný. Louka plná kopretin, nádhera.
Co jediné neustále ladím, je běžecký batoh. Je vždy těžký, i když se snažím brát s sebou minimum věcí. Nejtěžší je voda a taky ten detail, že někdy vlastně nevím, kde skončím. A to je můj problém.
Z nejjižnějšího bodu Česka až na ten nejsevernější.
Proč? Protože mi to vnitřně dává smysl. Každý průzkum trasy, který teď dělám, mě v tom jen utvrzuje.
Možná ten jediný a nejdůležitější důvod, proč jsem se rozhodla přeběhnout ČR, je ten, že chci a že můžu. Nic jiného.
Ano, běžím sama. Je náročné to naplánovat – práce, syn a také doprava. Nikdy není nic stoprocentní, a tak by bylo složité plánovat ještě dalšího spoluběžce. Budu ale ráda, když se někdo přidá alespoň na pár kilometrů.
Tato cesta není žádný výkon ani pokus o rekord. Není o překonávání ostatních ani o číslech. Je o tom, že někdy stačí jen být. Běžet. Nebo na chvíli jít. Vnímat prostor, přírodu, lidi, cesty i celou krajinu. Pokaždé, když dokončím jeden průzkum trasy, řeknu si: „Skvělé, jsi zase o kousek blíž sobě.“
Možná právě o tom tenhle přeběh je.
První průzkumZDE (Vyšší Brod (doběhnutí na – nejjižnější bod ČR, zpět přes Brod do Českého Krumlova)
Druhý průzkumZDE (Český Krumlov – České Budějovice)
(plán) Třetí průzkum ( České Budějovice – Týn nad Vltavou – Písek a nebo ještě dál ) (69 km)
(plán) Čtvrtý průzkum ( Písek (asi) – Černošice – Praha (Vokovice) (133 km)
(plán) Pátý průzkum (Praha-Vokovice – Nejsevernější bod ČR (nejdelší část 167 km )
Současné výběhy nejsou samotným přeběhem. Jsou to průzkumy trasy nanečisto. Poznávám krajinu, ověřuji si jednotlivé úseky a skládám si celou cestu postupně dohromady. Až se naskytne několik dní volna v kuse, pravděpodobně čtyři, vyrazím na skutečný přeběh a spojím všechny tyto části do jedné souvislé cesty z nejjižnějšího bodu Česka až na ten nejsevernější.
Celá cesta z nejjižnějšího bodu na nejsevernější bod ČR je dlouhá cca 444 km +- nějaké km. Může to být kratší, ale odbočka je do Týna nad Vltavou.
2. 11. 2024 / Poprvé 12 hodin na ovále, ta představa byla šílená, ale chtěla jsem zase o další „krok“ se posunout dál. Podařilo se mě naběhat 105 km, cíl byl aspoň 110 km. Tak tedy příště, že. Jsem moc vděčná za podporu od ❤️ a taky od dalších běžců co třeba přijeli jen dělat support jiným. Nohy další den bolely jinak než z terénu nebo asfaltu, taky zajímavé zjištění. Stále je dost věcí co je potřeba vyladit ve stylu běhu, budu dál ladit a ladit.
Pomalu vyhodnocuji svůj (nejen) běžecký rok a dívám se na aplikaci, která krásně ukazuje puntíkama dny, které jsem běžela, vizuálně to vypadá krásně. Kolik km letos naběhám, uvidíme 🙂
Tento obrázek je součást mé mentální přípravy na závod 12h na ovále, cíl uběhnout 110 km. Přiznávám, že na ovále jsem nikdy neběžela 12h ani 24h, ty jsem vždy běžela na 1km nebo 3km okruhu v terénu a to je rozdíl. Co to udělá s hlavou netuším :), ale musím to vyzkoušet. Zde odkaz 🙂
Titulek shrnuje vše, co bych o běhání napsala. Další věc je, že čím delší závod, tím se potom cítím lépe. Sice zničená, ale alespoň 1-2 hodiny šťastná. Fotka je z 12hodinového závodu v Sokolově, kde jsem uběhla 89 km. Chtěla jsem více (to chci vždy), ale bylo moc horko a byla jsem ráda, že to můj žaludek a hlava zvládly.
Je tu ještě jedna maličkost, která dotváří důvod, proč běhám – a to jsou lidé, kamarádi, s nimiž běžím. Vnímám je jako součást mé rodiny, kde cítím přijetí a podporu. Věřte mi, že když běžíte 24hodinový závod v Kladně, vždy se ukáže, kdo je váš skutečný přítel/kamarád. Naštěstí jich tam je dost, a za to jsem neskutečně vděčná.
každý ultra blázen má svou židličku praporek veledůležitý symbol toho, že už běžíte 100 km, nádherný pocit když ještě běžíte 🙂po doběhu stojím takže to znamená, že jsem uběhla 125 km, jako vždy cíl byl mnohem větší počet km.
Moje první 24h byla těžká, byla první, první sebepřekonání. Spoustu rad jsem dostala, spousty varování a tak jsem čekala co vše se naplním a co bude snadné atd. Rady jsou skvělé, „musíš jíst, aspoň něco“ do nějaké doby to šlo. Naštěstí jsem na závodech měla sestru (její muž taky běžel) takže to co sestra uvařila pro svého muže jsem ochutnala i já, bramborová kaše a sůl byla dobrá volba, poté puding (ráno 4h) a pak tousty (8h). Pití to taky je moc důležité, vyladit si co pít atd. Nejnáročnější byla ta část když vás přepadne únava, běh a nohy vás nějak nesou, ale únava jako spánek to jsem musela tělo poslechnout a dát si hodinku spánku. Další část a nechápu proč ji píšu až na konci je hlava a její tok myšlenek „proč to běžíš“? „jsi normální“ ty jsi „blbá takto blbnout“ jedna část myšlenek a další byla „naser si“ prostě jen „běžím“ a docházím k poznání a užívám si přítomnost a hrdost na sebe, že jsem to zvládla.
