Trh s nezaměnitelnými tokeny (NFT) byl svědkem explozivního růstu, po kterém v posledních několika letech následovaly výrazné poklesy. (citace zde)
Vytvořila jsem několik NFT / tedy digitální obrazy (nezaměnitelné tokeny), které mají i tu haptickou stránku a tedy lze je i fyzicky vystavit ve svém bytě, galerii. Určitě celý proces, jak vůbec vstoupit do této sekce a jak vůbec si vytvořit účet na OpenSea nebo Rarible byla zklušenost. A je NFT mrtvé má budoucnost? Uvidíme!
2. 11. 2024 / Poprvé 12 hodin na ovále, ta představa byla šílená, ale chtěla jsem zase o další „krok“ se posunout dál. Podařilo se mě naběhat 105 km, cíl byl aspoň 110 km. Tak tedy příště, že. Jsem moc vděčná za podporu od ❤️ a taky od dalších běžců co třeba přijeli jen dělat support jiným. Nohy další den bolely jinak než z terénu nebo asfaltu, taky zajímavé zjištění. Stále je dost věcí co je potřeba vyladit ve stylu běhu, budu dál ladit a ladit.
Taková malá větší radost, konečně, konečně je tady pečlivě připravená soutěž na jednotnou vizuální identitu České Republiky. Dlouhou dobu jsem se tímto tématem zabývala např. zde ukázka pár přednášek k tomu udělala a díky DesignMixer a nadšení Karla Drašnara a xxx dalším lidem se to celé posunulo do formy soutěže https://mzv.gov.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/tiskove_zpravy/cesko_zahajuje_soutez_na_jednotny.html
Díky, díky a nyní začne to ještě zajímavější 🙂 kdo nebo jaký tým to vyhraje, ale věřím, že to dopadne skvěle.
Pomalu vyhodnocuji svůj (nejen) běžecký rok a dívám se na aplikaci, která krásně ukazuje puntíkama dny, které jsem běžela, vizuálně to vypadá krásně. Kolik km letos naběhám, uvidíme 🙂
Tento obrázek je součást mé mentální přípravy na závod 12h na ovále, cíl uběhnout 110 km. Přiznávám, že na ovále jsem nikdy neběžela 12h ani 24h, ty jsem vždy běžela na 1km nebo 3km okruhu v terénu a to je rozdíl. Co to udělá s hlavou netuším :), ale musím to vyzkoušet. Zde odkaz 🙂
Někdy je těžké si přiznat, že bych měla být na sebe hrdá co vše jsem zvládla a nesrovnávat se … Být tzv. máma samoživitelka, být osvč, vychovávat syna, tak aby byl šťastný, zvládnout jeho pubertu.
Měla bych si sepsat seznam a vidět to před sebou když pochybuji. Pořád mám pocit, že je toho málo, ale není, vůbec není ! Jen stačí překřičet tzv. vnitřního – imposter.
(je to jak s během, vše se musí trénovat, bohužel … )
Děkuji, že vznikl film Identita, a také za možnost po dlouhé době opět vidět spoustu známých a aspoň si říct „ahoj“ a zeptat se, jak se máme atd. Je to jiný svět – ten grafický, ten pracovní, někdy jdoucí po povrchu, zatímco hloubku si chráníme v konverzaci (tak to cítím já…).
Bylo potřeba něco vyvážit, a proto opět sobotní běh v naprosté přítomnosti – v bahně a lehkém mrholení. Doběh do Řeže a objevení krásného nového graffiti na nádraží byla krásná „art“ třešnička na pomyslném dortíku sobotního běhu – s názvem „Rovnováha“.
(v ON botech mít bahno je hnus, ale stále na obláčkách, že …)
– rovnice čím více km uběhnu tím se cítím líp, Ale …
Poprvé jsem běžela Běchovice a musím je běžet i podruhé, protože jsem si nesplnila svůj čas. Cíl byl uběhnout (pro mě) neznámou 10 km trať za 45 minut. Problém je, že moc netrénuji na rychlost (přijmout slovo „trénink“ mi dělalo problém, protože já přece „jen“ běhám). Ponaučení tedy je, lépe se domluvit se supportem, aby na mě v kopečku (tzv. hrdlořezák) zařval „ať běžím“ a podobné výrazy. A samozřejmě také zapracovat na rychlosti, především na intervalech (ale já jsem více tzv. vytrvalec a mám v hlavě nastaveno, to, že musí běžet ještě třeba dalších 80km :), a Sorokin nejsem). Bohužel jsem v průběhu roku trochu zanedbávala regeneraci, a to se někde projevilo.
(čas: 00:47:00, čas čipovy: 00:46:54)
A ještě k Běchovicím – ano, bylo tam opravdu hodně lidí, ale pořád tam bylo víc běžců než tzv. „instantních běžců“. ( ale pořád lepší když se lidi nějak hýbou, že …)
Tak kam? Den, kdy jste vizuálně zahlceni prací, argumenty jsou vyčerpány a já potřebuji klid. Nejlépe i vizuální klid, ale chci vidět Lustr Festival. A když už budu v Holešovické tržnici, tak chci vidět i Trafo Galerii, že! Samozřejmě chci si taky zaběhat, a to nejvíc (ale po nemoci se musím šetřit, což moc neumím, ale učím se).
Takže jaký byl Lustr? Asi takto: nebylo tam nic, co by mě nadchlo. Barvičky fajn, risotisk všude, ale nic sakra nového. Chtělo by to nějakou větší interakci s technologií, nějaký pokrok. Spoléhala jsem tedy na Trafo Galerii, a tam jsem byla spokojená. Vizuálně i obsahově – krása.
Další část toho, že chci všechno, byl běh. Běh mě uklidňuje, vrací mě do přítomnosti a dává mi nadhled. Ano, ano. Velká přítomnost v podobě deště a samomluva: „To sis to teda naplánovala, že! Když je největší chcanec (myšleno déšť), tak běžíš. To chceš být zase nemocná?“ Ale to je ta svoboda – že i přes to všechno si jdu běžet. No jo, tak prší, ale byla jsem šťastná.
(Poznámka: Nevím, zda vám tyto články mají něco přinést, a nějak je mi to jedno. Nemám žádnou definovanou pózu, jsem upřímná a seru na statusy. Nemusíte si číst nic z toho, co tady píšu, že 🙂 )
foto: Václav Neckář
Titulek shrnuje vše, co bych o běhání napsala. Další věc je, že čím delší závod, tím se potom cítím lépe. Sice zničená, ale alespoň 1-2 hodiny šťastná. Fotka je z 12hodinového závodu v Sokolově, kde jsem uběhla 89 km. Chtěla jsem více (to chci vždy), ale bylo moc horko a byla jsem ráda, že to můj žaludek a hlava zvládly.
Je tu ještě jedna maličkost, která dotváří důvod, proč běhám – a to jsou lidé, kamarádi, s nimiž běžím. Vnímám je jako součást mé rodiny, kde cítím přijetí a podporu. Věřte mi, že když běžíte 24hodinový závod v Kladně, vždy se ukáže, kdo je váš skutečný přítel/kamarád. Naštěstí jich tam je dost, a za to jsem neskutečně vděčná.
Je zjevné, že na trhu převládá tzv. „instatní“ grafický design, kdy „designéři“ produkují šablonová loga a vizuální styly pro značky (které jsou třeba skvělé, ale tato instantní grafika jim ublíží). Tento přístup často postrádá hloubku kreativity a spoléhá se na okamžitou vizuální atraktivitu, aniž by se zabýval podstatou. Můžeme to přirovnat k lahodně vypadajícímu dortíčku, který však po ochutnání zklame svým nekvalitním složením. (je mi líto těch klientů, kteří to nevidí a třeba zaplatí i mnohonásobně více za návrh, ale to je na jiný článek).
Takové přístupy k tvorbě designu mohou být sice působivé na první pohled, ale po čase se ukáže jejich nedostatečnost a neefektivita. Tento jev nás nutí k zamyšlení nad tím, jaké vlivy a hodnoty si ve svém okolí připouštíme. Máme tendenci být slepí k povrchním vizuálním vjemům což vede k degradaci našeho smyslu pro kvalitu a originalitu.
Osobně přistupuji k návrhu log a vizuálních stylů značek s důrazem na zodpovědnost a nadčasovost. Investice do kvalitního designu se mnohonásobně vyplatí, a to nejen z hlediska estetického, ale i z hlediska budování dlouhodobého a silného obrazu značky. Tento přístup vnímají a ocení pouze osvícení a uvědomělí klienti, za což jim patří mé uznání a díky.
